Část svého života prožila v Praze, aby se nakonec šťastně vrátila do rodného Kolína, města Sudka a Funkeho.
Focení se začala věnovat po narození své dcery Elišky a ten opravdový impuls přišel u focení jejích kamarádek. Zkoušela různé žánry, ale propadla jedinému – portrétům. O své práci říká: „Dokonalá technika není vše. Fotografie by měly mít především duši.“
Upřednostňuje focení v exteriéru s využitím denního světla. Nejraději fotografuje portréty žen, dětí, zajímavých osobností z umělecké sféry, a také její rodný Kolín.
Její volná tvorba je prezentována zejména černobílými fotografiemi. Absence barev ji pomáhá oprostit se od rušivých elementů a dokáže tak lépe zachytit náladu, pocity, atmosféru, jednoduchost, krásu.